Noci v zahradě Getsemanské (z angl. originálu Nights of Gethsemane) jsou prvním dílem z rozsáhlé a komplexně promyšlené trilogie autorky Kayly Frost, známé pod přezdívkou Starcrossed. Kayla tuto povídku, která je zároveň její prvotinou, psala v průběhu let 2007–2010, přičemž ji publikovala na svém livejournalovém profilu Kayla’s Writings. Během roku 2013–2014 byla povídka přeložena do češtiny v podání Adelaine (několik posledních kapitol pak betovalaSitara). Jedná se o slashfanfikci z HPfandomu s ústředním pairingemSeverus Snape/Harry Potter. Ačkoli jde primárně o slash, objevuje se také kanonickýhet vztah Harry Potter/Ginny Weasleyová.
Na Noci v zahradě Getsemanské navazují další dva díly – Invictus, který je SeverusovýmPOV na děj Nocí, a Osvobození Sisyfa. Tento díl je opět psán z pohledu Harryho, odehrává se několik let po událostech Nocí, a prozatím nebyl dokončen (z plánovaných 18 kapitol je zveřejněno 15, přičemž poslední aktualizace proběhla roku 2013; existuje tudíž předpoklad, že povídka zůstane nedokončena).
Děj začíná ve chvíli, kdy se Harry probouzí bez brýlí a bez oblečení na neznámém místě, které se ukáže být jakousi provizorní „celou“. Posléze Harry zjistí, že jeho „žalářníkem“ v tomto vězení je Severus Snape, ačkoli si nejprve vlivem poškozené paměti nevzpomene, jaká společná minulost je spojuje. Poté, co mu Snape vzpomínky napraví a ukáže se, že je Harry vězněm Pána zla, začíná nejen Harryho boj o svobodu, ale především o zachování vlastní důstojnosti a především příčetnosti. Ta je podrobována četným zkouškám, když Pán zla svým Smrtijedům dovoluje, aby Harryho brutálním způsobem mučili a znásilňovali. Harry však postupně získává nečekaného spojence ve Snapeovi, ačkoli se na chlapcově mučení taktéž podílí. Postava Snapea se přitom vyznačuje velice zdařilým IC zpracováním, na němž je tato povídka de facto vystavěna.
Z výše zmíněních důvodů je povídka opatřena četnými varováními. V první řadě jde o non-con/rapefic povídku, v pozdějších kapitolách se však objevuje i otrocká tematika. Dále se v textu vyskytuje značné násilí a brutalita, užívání lektvarů s účinky drog, sebepoškozování, kvalitně zpracovaný stockholmský syndrom[1] apod. Zároveň některé informace v povídce zdánlivě nedávají smysl - tato místa nedourčenosti však doplňuje Severusův úhel pohledu a vzpomínky v Invictovi, obě díla jsou tedy silně provázaná a tvoří jeden celek, který je nutný k pochopení děje, zatímco Osvobození Sisyfa je jeho „nadstavbou“, jakýmsi delším epilogem.
Intertextuální rozměr díla[]
Zajímavostí této povídky je její navázanost na díla klasické literatury, která Severus dává Harrymu číst nebo je cituje. Tato díla utvářejí filozofický rámec povídky, protože jsou srovnávána se situacemi, v nichž se Harry ocitá, a pomáhají mu z nich hledat východiska. Například předtím, než má Harry čelit Luciusi Malfoyovi, z něhož má panický strach, mu Severus přečte báseň Invictus (podle níž je pojmenován druhý díl trilogie), což v překladu z latiny znamená ‚nepřemožitelný, neporazitelný‘. Snaží se tak Harrymu naznačit, že cokoli se stane jeho tělesné schránce, nemůže být zlomen, dokud zůstává pánem své vlastní duše.
V příběhu se postupně objevují aluze na následující texty:
CAMUS, Albert: Mýtus o Sisyfovi
GOETHE, Johann Wolfgang: Faust
HENLEY, William Ernest: Invictus (báseň ze sbírky Kniha veršů)
HUGO, Victor: Chrám Matky Boží v Paříži
MARLOWE, Christopher: Tragická historie o doktoru Faustovi
MELVILLE, Herman: Billy Budd
SHELLEY, Mary: Frankenstein
BYRON, George Gordon: Tak už je konec procházení (báseň z dopisu Thomasi Mooreovi)
Čtenářský ohlas díla[]
Noci v zahradě Getsemanské patří mezi velmi staré a a také velmi známé povídky, zejména pokud jde o rapefic žánr. O jejich popularitě svědčí četné množství komentářů pod překladem i originálním dílem. U něj se navíc stále objevují komentáře fanoušků, kteří na Kayliny povídky ani po letech nezapomněli, a čas od času zanechávají pod posledním příspěvkem nebo u svých oblíbených kapitol zprávy, že doufají v dokončení posledního dílu trilogie nebo v Kaylinu osobní aktualizaci:
S tebou je to přesně jako s tím záhadným Snapem! Zmizelas a ztratila se ve světě za Nocemi v zahradě Getsemanské a Invictem… Jen jsem ti chtěla říct, že tvoje fanfikce mě v mnoha ohledech změnily k lepšímu. Pořád miluju nejen tvé povídky, ale taky náhledy do tvého života – zprávy o rodině a práci nebo komentáře o tvé lásce k fandomu a vyprávění příběhů. Doufám, že jste ty i tvá rodina v pořádku, zdraví a spokojení. Tvoje dvojčata teď už musí být teenageři! Jsem si jistá, že Harryho Pottera už četli, určitě se jim líbil… Doufám, že čas od času tenhle profil navštěvuješ a vidíš, že tvoje povídky jsou stále oblíbené a čtou je fanoušci Harryho a Snapea z celého světa. Noci v zahradě Getsemanské byly před časem importované na Archive of Our Own (AO3), vzhledem k tomu, že jsi je archivovala na HPFandomu – všechny příběhy odtamtud jsou teď uschované právě na AO3. Invictus ale přežívá jenom tady, na LiveJournalu. Kaylo, prosím, nikdy tenhle profil nemaž! Spousta lidí tu pro tebe během let zanechala komentáře. A tvoje příběhy, které jsou dostupné jenom tady, potřebují zůstat zachované, protože jsi neuvěřitelně talentovaná spisovatelka! Vždycky jsi říkala, že psaní je pro tebe náročné. Úplně ti rozumím, ačkoli tvoje příběhy jsou tak skvělé, až se těžko věří, že ti dělalo potíže je napsat. Tvoje nápady jsou jedinečné a úchvatné, ještě i dnes. Děkuji ti za tvůj úžasný přínos tomuhle fandomu: za všechny příběhy, které jsi mu dala. Můj nejoblíbenější je Invictus. Prosím, někdy se ozvi. Vím, že tě lidé často prosí, abys dokončila Sisyfa, ale já bych ráda slyšela hlavně o tobě – prostě jen věděla, že se ti dobře daří! (Suzanne Taylor-Jones, 25. 7. 2021)[2]
Reakce na Noci samotné jsou smíšené. Někteří čtenáři dílu vytýkají až přílišnou krutost, kterou jiní vyzdvihují jako jeho přednost. Velká část čtenářstva se však shoduje na jisté „monotónnosti“ příběhu v jeho začátku, kterou ostatně přiznává i sama autorka. Hodnocení čtenářů také často negativně ovlivňuje (zejména v době před vydáním/překladem dalšího dílu) nejasný závěr povídky a výsledná „neúčelnost“ Harryho tréninku. I přes tyto zmíněné zápory však komentující opatřují povídku zpravidla značně vysokým hodnocením, což tvoří poměrně netypický paradox.
Přiznám se, že Noci a Neporaženého jsem četla souběžně. Přišlo mi to tak lepší, ale díky tomu mohu danou trilogii posoudit jen komplexně celou. Neumím si to rozdělit na jednotlivé díly. Sem tam je to až moc obscénní a monotónní. V podstatě se tu střídají hlavně tři aktivity: sex, mučení a tréning. Z některého mučení i sexu mi sem tam bylo až zle. [...] (jajafilm, 11. 4. 2021; hodnoceno 4 hvězdičkami)[3]
Ve skutečnosti nevím, co na to mám napsat. Bylo to tak neuvěřitelně dlouhé a skončilo to... tak divně. Povídce se v celku nedá nic vytknout. Je skvěle napsaná a skvěle přeložená a já byla při jejím čtení nadšená... tedy samozřejmě ne tím sadismem, které se v ní odehrává. Pohltila mě; donutila mě na ni myslet při usínání i při probouzení. Přemýšlím, že si to ještě nechám projít hlavou a dopíšu edit po přečtení Invictus. Prozatím jsem rozpolcená, ale přesto si tohle dílo nezaslouží méně, než nejvyšší hodnocení. (Extasy, 29. 3. 2016; hodnoceno 5 hvězdičkami)[3]
Pocity po dočtení: Rozpolcenost. Ta povídka je geniální. Filozofický podtext, posun vztahu patrný na nekonečně se opakujících stereotypech, a co víc, velmi realistický vztah, což je u Snarry výjimka. Mučení bylo děsivé, ale účelné a ve výsledku mi ani tak nevadilo, i když jsem kvůli tomu dlouho povídku odmítala číst. *SPOILERY* Jenomže i přes tohle všechno mě ta povídka neuspokojila. Místy skutečně nudila právě kvůli tomu nekonečnému koloběhu jídlo, trénink, mučení, sex. A nemůžu říct, že by zůstalo něco, co nebylo uspokojivě vysvětleno (snad až jen na Snapeův stav na konci), ale ono se to vysvětlilo na moc malém prostoru. Závěr knihy je nějakých 80 stran. Z tisíce. Těch zbylých cca 900 je prostě jen příprava a čtenář čeká a čeká a čeká, až k něčemu ta příprava bude. A pak jen aby se neřeklo, tak se Harry během závěrečné bitvy dvakrát vyhne a jednou unikne z prostoru, ze kterého by to nemělo být možné. A to mě zkrátka zklamalo, po těch přípravách jsem čekala tak nějak víc. Pátá hvězdička je čistě za úžasný překlad. Děkuju za něj. (Kalamity Jane, 8. 6. 2015; hodnoceno 5 hvězdičkami)[3]
Naopak největšími klady této povídky jsou jednak zmiňovaná provázanost s literárními díly (a dalšími kulturně-historickými odkazy), jednak její celková, s ohledem na rozsah díla úctyhodná promyšlenost, dále také velice uvěřitelně popsané charaktery postav. Ceněn je i Adelainin překlad.
[...] Od počátku mě příběh naprosto pohltil. Těžko říct, co přesně bylo tím prvním impulzem, ale domnívám se, že to možná byl výklad klasických literárních děl, který tu svědčí o mimořádné erudovanosti autorky a brilantním talentu, který umožnil zapojit ho smysluplně do celku díla a využít jejich potenciál ke stvoření jednoho jediného celistvého příběhu, který je všechny zahrnuje. Líbí se mi, že si autorka v žádném případě nebere servítky - mučení a sex, sex a mučení, tak jak jsou. Jedinou pochybnost jsem při čtení začínala mít, když se popis styku (i tréninku a mučení) několikrát po sobě začal opakovat v téměř dokonale stejném scénáři, než jsem pochopila, že i tohle má v povídce svůj vlastní význam a jedině díky tomu je potom možné ukázat smysluplnou proměnu. [...] (FemmeFragile, 22. 4. 2021; hodnoceno 5 hvězdičkami)[3]
[...] Naprosto mě okouzlilo, jak pomaloučku a nepostřehnutelně se jejich vztah měnil, jak skvěle byl napsaný Snape... Oceňuji kvalitní překlad, jen zřídkakdy jsem si uvědomila, že čtu překlad. Zařazuji mezi svých osobních top 10. Kdyby to šlo, tak za diskuze o knihách dám ještě bod navíc! (lymmet, 16. 10. 2016; hodnoceno 5 hvězdičkami)[3]
Kromě fanouškovských prací vznikly také tzv. (dosud nepřeložené) Remixy, tj. krátké povídky, které Kayla sepsala jako dárky věnované různým věrným čtenářům a přátelům. Převážně jde o PWP díla, avšak některé v době před dokončením Nocí v zahradě Getsemanské a vydáním Invicta odhalovaly jakési „nápovědy“ k tomu, jak by příběh mohl končit (a začínat). Tyto povídky však nejsou nutné k pochopení stěžejního díla a lze je číst i samostatně, bez znalosti Nocí – paradoxně se remixy s dějem Nocí často naopak přímo rozcházejí nebo zanedbávají základní povahové rysy určitých postav, aby se hrdinové mohli dostávat do nových sociálních interakcí, čehož si všímají i sami fanoušci:
Náhled obálky
„PWP s velmi netradiční trojkou. :) A já se přiznám, že ačkoli tohle uspořádání není v kontextu Nocí vůbec realistické, protože Snape by se prostě nedělil, ta myšlenka mě vlastně docela baví. :)“ (Haluzka k remixu Konec dobrý…, 1. 11. 2023; hodnoceno 3 hvězdičkami)
Náhled obálky
„Je pravda, že NoG jsem četla už před nějakou dobou, takže se možná pletu, ale několik věcí mi v této povídce přišlo v rozporu s dílem, které doplňuje. 1) Lucius by si nemyslel, že sex s Potterem udělá z Draca muže, 2) Harry ani Snape by s tím nebyli tak smíření, 3) Harry by dobrovolně nenabízel orální sex. Pokud se však od tohoto oprostím, je Harryho ovládnutí situace vlastně úplně skvělé a závěrečný rozhovor tomu nasadil třešničku.“ (l.enik.c k remixu Cti otce svého, 22. 1. 2022; hodnoceno 5 hvězdičkami)
↑Stockholmský syndrom je popsán například v krátkém informativním článku, který doplňuje stejnojmenný seriál České televize.
↑„You’re just like the enigmatic Snape! Disappearing and vanishing into the world beyond Nights of Gethsemane and Invictus! I want to tell you that your fanfics changed me for the better in so many ways! I still love reading your stories, and your comments about your life ~ Your family, your work, and your love of fandom and storytelling. I hope that you and your family are all healthy, happy and well. Your twins are probably teenagers by now! I’m sure they have read and enjoyed the Harry Potter books! I hope that you occasionally visit this account and see that your stories are still being read and enjoyed by Snape and Harry fans throughout the world. Nights of Gethsemane was imported to Archive of Our Own (AO3), as you had archived it at HPFandom, and all of those stories are now hosted there. Invictus lives on only here at LiveJournal. Please, don’t ever purge his journal, Kayla! So many people have left messages for you throughout the years. And your stories that are only available here, need preserving, because you are such a gifted writer! You always told us that writing is difficult for you. I understand that even though your stories are just so good that I have trouble believing that you struggled! Your ideas are unique and amazing, even today. Thank you so much for the wonderful gifts to the fandom: Your stories. Invictus is my favorite. Please update us one day. I know folks beg you to finish “Sisyphus” but I would just like to hear from you, and know that you are well, thriving even!“ – komentář u 65. kapitoly Nights of Gethsemane na Kayliných stránkách
