Fanpolis Wiki
Advertisement
Fanpolis Wiki

V Japonsku výraz pro až chorobné nadšence do jakéhokoli odvětví lidské činnosti. Přesto je nejvíce spojováno s fanoušky mangy a anime. Význam se blíží anglickým termínům fan, geek nebo nerd. Česky lze nejspíš nejblíže, i když dost nepřesně, přeložit jako fanoušek. Mimo Japonsko se tímto termínem titulují výhradně fanoušci mangy, anime a moderní japonské kultury obecně.

Původ slova[]

Slovo je odvozeno z japonského termínu pro cizí ("váš") dům nebo rodinu. Bývá ale také užíváno jako uctivé osobní zájmeno „vy“. Termín poprvé použil esejista Akio Nakamori v roce 1983 ve sloupku amatérského časopisu Manga burikko a popisoval v něm komunitu čtenářů komiksového porna. Obrázek, který zde vylíčil byl, ať co do vzhledu nebo jejich zájmů, značně nelichotivý.

Krátká historie japonských otaku[]

Základy fanouškovské kultury příbuzné fanouškův Star Treku na západě položili fanoušci anime seriálu "Vesmírná loď Jamato", který nabídl na svoji dobu mimořádně vrstevnatý děj, který ponoukal diváky k diskuzím a analýzám. Ve stejné době vznikali první časopisy pro diváky anime a objevila se scéna kolem amatérských manga fanzinů (dódžinši). Od roku 1975 pořádají fanoušci anime každoročně festival Komiketto, který roku 1989 navštívilo už přes sto tisíc lidí.

V roce 1989 celé Japonsko šokoval případ "otaku vraha" Cutumu Mijazakiho. Policie ho obvinila z vraždy a znásilnění čtyř holčiček od čtyř do sedmi let a následně u něj doma našli nekonečné špalíčky videokazet s animovanými seriály, do značné míry s pornografickým obsahem. A tak se z nenápadné komunity čtenářů komiksů a diváků anime stal na čas veřejný postrach. Svou roli v negativní image otaku mohlo hrát i prasknutí investiční bubliny, jež na začátku devadesátých let ukončilo japonský ekonomický zázrak. Přiživována byla psychologickými studiemi, které tvrdili, že se o japonská mládež stále více uzavírá do virtuálního světa.

V reakci na negativní obraz této komunity vznikl roku 1991 napůl hraný a napůl animovaný polo-fikční dokument "Otaku no video". Studio Gainax, které tento snímek vytvořilo, vzešlo z fanoušků mangy a anime. Hlavní hrdina filmu Otaku no video, mladý muž Kubo, je do značné míry alter ego šéfa Gainaxu Tošio Okady. Kubo ve snímku v klíčové chvíli vyřkne tato slova: "Všichni nás otaku jenom diskriminují, ale ať si! Já se stanu totálním otaku. Ne, nebudu jen otaku, stanu se králem všech otaku." Tošio si titul "král otaku" v devadesátých letech skutečně do značné mír uzmul sám pro sebe. Věnoval se veřejné propagaci otaku kultury a aby tento termín zbavil jeho negativní nálepky začal psát slovo otaku katakanou (japonskou abecedou nejčastěji užívanou zejména k přepisu slov přejatých z angličtiny).

Hrdé přihlášení se k otaku identitě, jež je podstatou celého snímku studia Gainax se stalo prologem pro emancipaci obrazu otaku v japonské společnosti. Za významný milník na této cestě je považován fenomén "Denša otoko" (Muž z vlaku). Kniha, vydaná roku 2005, a následně také manga, film či televizní seriál líčí příběj nesmělého otaku mladíka, který usiluje, ve finále úspěšně, o srdce Hermes, dívky z lepších kruhů. Legendární původ tohoto příběhu leží v zápiscích populárního fóra na diskuzním serveru 2-channel, kde roku 2004 uživatel skrytý pod přezdívkou Denša otoko požádal virtuální komunitu tohoto fóra o radu. Třebaže je Denšův příběh velmi pravděpodobně fiktivní, pomohl podstatnou měrou proměnit archetypální obraz otaku v japonské společnosti.

Důkazem, k jak výrazné proměně ve vnímání této komunity v japonské společnosti došlo, bylo, když se roku 2003 ministr Taró Asó veřejně přiznal ke své zálibě v manga příbězích nebo vyhlášení politiky Japan Cool. Japonští vládní představitelé si povšimli, že zatímco zbytek japonské ekonomiky se nachází v krizi, japonské pop-kulturní odvětví tomuto propadu nepodléhá. Produkty jako Helo Kitty, Pokémon nebo videohry Nintenda a Sony, šli na odbyt stále. Zároveň Mijazakahi filmy nebo obrazy Takaši Murakamiho sbírali umělecké ceny v zahraničí. A tak původně obávaná komunita načas získala pověst japonského společenského kulturního předvoje.[1]

Krátká historie českých otaku[]

Česká komunita otaku má zřejmě svůj počátek v lidech sdružujících se na xchatu a mailing listu. Fyzicky se přátelé z internetu začali scházet na pražské Lávce, kde se přidružili k pravidelným setkáním členů Mensy.První přehlídky a přednášky věnované anime se pořádali jako součást sci-fi conů jako byl Festival Fantazie v Chotěboři nebo pražský Pragocon. První generace fanoušků anime vzešla z větší části ze studentů informatiky, protože vztah k informačním technologiím byl nutnou podmínkou k přístupu japonským seriálům.[2]

Výrazné popularitě se kromě Mijazakiho filmů, těšili zejména sci-fi snímky jako "Akira" Kacuhira Otomo nebo "Ghost in The Shell" Mamoru Ošii. Klíčová pozice je v českém prostředí připisována seriálu "Neon Gensis Evangelion", jehož zanícenými propagátory byli zejména brněnští otaku.

Výraznou roli sehrál web manga.cz, který se stal nejspíše prvním českojazyčným médiem shromažďujícím informace o této oblasti. Dalším milníkem přispěli brněnští otaku, kteří roku 2004 uspořádali první Animefest. Ten byl nejprve jedinou a dodnes je největší akcí zaměřenou na recepci fenoménu mangy a anime. Ve složení jeho návštěvníků lze nejlépe sledovat další proměny anime komunity. Jak fandom vzrůstal a proměňoval se, získávaly v něm stále větší zastoupení dívky. Vedle žánrů, zaměřených na chlapce, tak získávaly na popularitě také šódžó, džosei a také jaoi. Na popularitě získávaly méně náročné seriály, zejména kultovní Naruto.

Odkazy:[]

Zdroje:[]

  1. Karel Veselý, Otaku. Děti konzumního ráje, v: Made in Japan. Eseje o japonské popkultuře,s.23-41.
  2. Antonín Tesař, Pravda je paměťový implantát z Japonska, v: Kmeny, str. 347.